Poslední dva týdny prověřily naši psychickou odolnost, zdravotní kondici, technickou způsobilost našich aut a trpělivost našich životních partnerů.
Mezi jedenáctým a dvacátým prosincem jsme zvládli osm koncertů (včetně jednoho televizního záznamu) a dva tisíce kilometrů (včetně jedné sněhové kalamity a jedné noční ledovky). Odměnou nám bylo osm vyprodaných sálů (včetně pražského divadla ABC) a celá řada pozitivních reakcí (včetně několika bezprostředních).
Nelze se tedy divit, že jsme šťastni doma, na pevné zemi, v teple a suchu. Byla to taková smršť, že zážitky budeme vstřebávat celé svátky.
Po prvním roce našeho společného života máme následující bilanci: 74 vystoupení, rozpracovaný DVD záznam z Telče, rozpracovaný TV záznam z divadla ABC, jedno nové auto, jednu úspěšnou operaci, dva zahraniční výjezdy, sjezd fanklubu, nový digitální pult v aparátu, mnoho celodenních zkoušek a několik desítek tisíc kilometrů (každý).
Výrazná polarizace, která zkraje roku odvála část fanouškovského elektorátu, je, doufáme, minulostí.
Přejeme všem našim příznivcům (vlastně i nepříznivcům) klidné a spokojené vánoce a v novém roce se budeme těšit na další setkání. Těm, kteří přijedou za týden do Telče, to sdělíme ústně. Provázej Vás bůh, prezidentští kandidáti a gregoriánský kalendář (ten jen tak neskončí).
Fotky jsou z Chebu (nové kulturní centrum Svoboda) a Plzně (Měšťanská beseda). Jako vánoční bonus přijměte Petrovu "koledu" na Youtube, nebo/a si v v sekci Info můžete stáhnout poster ke 30ti letům kapely. (22.12.)

V Olomouci, v okolí Horního náměstí, byl punčový odér ještě mocnější, v nabídce byl dokonce i nealko punč (chutnalo to skoro stejně).
Zdar našeho výletu málem narušil nezodpovědně romantický pokus dopravit se na místo vlakem ČD, naštěstí jeden z kolegů trosečníka vysvobodil na brněnském nádraží a dovezl včas autem (i s pohodlným obědem cestou).
Olomoucké vánoční trhy byly poslední letošní příležitostí zahrát si venku. Nebylo to špatné (-7), ale už se těšíme na léto. (10.12.)

Tentokrát zase jedna s obrázkovým doprovodem:
na vánočních trzích v Brně nastal v podstatě jenom jeden drobný problém, a to s vjezdem do pěší zóny. Službu konající městský policista ale projevil nečekanou míru empatie a shovívavosti, takže jsme nemuseli vyložit auta a pak parkovat až někde u červeného kostela.
Povětrnostní podmínky na Svoboďáku v době našeho koncertu: oblačno, teplota ve dvou metrech -2°C, tlak 1015 HPa, vítr JV 2m/s, relativní vlhkost vzduchu 94%. Nad náměstím se vznášel punčový opar, který počasí poněkud posouval k teplejším a vlhčím hodnotám.
V neděli v Olomouci bude zima o něco větší, ale ve srovnání s Opavou před dvěma lety (-23) to bude pořád ještě snesitelné. (7.12.)

Přestože máme pauzu, abychom nabrali energii na prosincový koncertní masakr, na pozadí se pořád něco děje.
K 95. výročí výstřelu z Aurory nám naši čtenáři dali dárek v podobě 400000. přístupu na webu www.zalman.cz. Stalo se v 13:17:55 SEČ, inkriminovaná adresa byla ag-247-194.sfa.ji.cz, což bude asi někde u Jihlavy.
Pokud se někdo k činu přiznáte (třeba 7. prosince na koncertě v Jihlavě), nějak vás odměníme. Třeba si budete moci potěžkat Zajdův Fender, nebo se vyfotit s Míšou, nebo něco takového podobně radostného. (12.11.)

Mezi Kadaní a Bratislavou je vzdušnou čarou asi 200 námořních mil a tato dvě města zhruba ohraničovala prostor, kde jsme se pohybovali v uplynulých dvou týdnech.
Kromě Malostranské besedy byly všechny koncerty premiérové a, i když poučný pro nás byl v nějakém ohledu každý, nejvíc budeme vzpomínat na Zlín, Veverskou Bítýšku a hlavně Chodov u Domažlic, kde jsme byli součástí narozeninového večírku naší věrné fanklubačky Ivany Š. Kapelní dárek oslavenkyni viditelně dojal (foto č. 6), my jsme byli neméně překvapeni, když na závěr koncertu každý z nás dostal čerstvě upečený chodský koláč (foto č. 10).
Pozoruhodným zážitkem byl i společný oběd před odjezdem do Bratislavy, který pro všechny uklohnil (usmažil) Zajda. Jeho řízek byl kyprý jako ňadra hanácké hospodyně, takže i pankreatici mezi námi si přidali. (28.10.)

O tom, že čas strávený v chalupě Na Bělici (a v jejím okolí) se nezapočítává do života, jsme měli možnost se přesvědčit už mnohokrát. Naposledy na víkendovém setkání fanklubu, v mnoha ohledech specifickém.
Program byl podobný jako v přechozích letech, přesto by se našla celá řada rozdílů. Především měli fanklubáci poprvé příležitost poznat trochu blíž nové členy kapely, jiná byla i nejoblíbenější položka programu - večerní a noční zpívání. Sice nás déšť zahnal na noc ke krbu, a taky s absencí Honzy a Jindřišky se trochu proměnil repertoár, ale Pavel Malina se svými kytarami přinesl na večírek nové neokoukané žánrové okruhy a novou radost ze společného hraní. Hezké to bylo a největší vytrvalci končili tradičně až ráno.
Všem, kteří nám zůstali věrní, děkujeme. Dík patří samozřejmě i Kalištníkům a generalitě fanklubu, protože byli (jako vždycky) precizní a perfektní. Hlavně ten nápad s francouzskými palačinkami a noční intermezzo s hrncem brambor s česnekem neměly chybu.
V neděli na dálnici nás přepadl civilizační chaos, momentálně vibrující útokem na prezidenta, uvedením iPhonu 5 na český trh a splněním podpisové kvóty Jany Bobošíkové pro prezidentské volby, ale domů jsme se vrátili o něco mladší, protože čas strávený v chalupě Na Bělici... (30.9.)

Jsme zase zpátky, do veřejného prostoru jsme se vrátili na Václavských slavnostech v Rozvadově. Předcházela tomu důkladná zkouška u Žalmana na chatě a cudný večírek tamtéž. Lihoviny nad 20 pct. jsme si neodříkali, protože naše zdroje jsou spolehlivé.
Samotné vystoupení (mezi dechovkou a Miroslavem Donutilem) mělo jeden zajímavý aspekt. Začínali jsme hrát v létě a když jsme končili, byl už podzim v plném proudu.To vše během jedné hodiny.
Tento víkend nás čeká pravidelný sraz fanklubu na Kalištích, tak se těšíme a zároveň jsme napjati, co všechno bude jinak a kolik se nás sejde. Každopádně letošní setkání nebude spojeno s žádným veřejným koncertem, budeme si jen tak sami u ohně zpívat všechny ty ošoupané začouzené písně. (23.9.)

Protože Žalman ještě rekonvalescentuje (z nemocnice už byl vysvobozen), museli jsme odříci i účast na festivalu trampské písně ve Skaličce tuto sobotu. Místo nás tam bude Druhá tráva.
Na plný provoz najedeme od příštího víkendu, takže v Rozvadově na městských slavnostech už budeme, když ne v plné síle, tedy určitě v plném počtu.
Pokud jste někde četli nebo slyšeli, že Žalman bude jedním z hostů na narozeninovém koncertu Pavlíny Jíšové v pražském divadle ABC, i tuto informaci musíme, z výše uvedených příčin, dementovat. (13.9.)

Konec letošních prázdnin přinesl zajímavou anomálii, kdy se do termínové kolize dostaly dva velké festivaly, které normálně od sebe dělí týden.
Trampský širák, který bývá v prvním zářijovém víkendu (sobota byla 1.9.), se potkal s obnoveným Mohelnickým dostavníkem, jemuž už navždycky patří poslední prázdninový víkend (prázdniny končily 2.9.).
Příští rok vychází 1. září na neděli, takže Širák by se měl teoreticky posunout zase o týden dozadu. Podle očitých svědectví oběma svorně pršelo a stánek s kávou Mamma mia byl tentokrát v Mohelnici.
Původně jsme chtěli spravedlivě podělit obě akce, ale nakonec jsme nejeli nikam, protože Žalman se musel podrobit blíže nespecifikovanému zákroku v nemocnici a oba festivaly takříkajíc prorehabilitoval.
Takže plánované volno začalo o několik dní dřív, což využíváme zčásti k povalování na pláži u moře a dílem k obrábění DVD záznamu z Telče ve studiu MK Production v Českých Budějovicích (můžete si tipnout, kdo co).
Dnes si od soustředěného civění na monitor na chvíli oddechneme, sestavíme odbornou delegaci a vykonáme u Žalmana vizitu. Nosí se ještě do špitálu džus? (5.9.)

Pro budějovickou premiéru jsme si odvážně vybrali nádvoří radnice, ale ještě odpoledne nebylo jasné, jestli se nebudeme stěhovat do Metropolu, protože nad jižními Čechami přecházela mohutná dešťová vlna a dávala si celkem záležet. Risk se vyplatil a prožili jsme díky tomu jeden z nejhezčích koncertů dosavadní krátké éry posledního Žalmanova Spolu (koncert měl pořadové číslo 35). Mezi přísedícími bylo i několik známých muzikantů, namátkou Tonda Hlaváč, Milan Tripes a Ivan Kouba, v první řadě seděla věrná dvoučlenná delegace z Rapšachu a vůbec byl ten večer takový domácký :-)
Poměrně výživný přejezd z Kynšperku nad Ohří (SO), kam nás pozvali na zahájení Folkové loděnice, do Libštátu (SM), kam nás pozvali na zahájení 10. ročníku Libštátského pozdního léta, jsme si ještě o trochu prodloužili, protože Luboš Stráník slavil tzv. padesátiny praecox v Kalku (CV), kam nás taky pozval. Ve vybrané společnosti (m.j. Wabi D., Marien Ultras, Nezmaři Ultras, Míra O. a mnoho dalších) nám noc plná kytar rychle utekla a těšíme se na fotky, až je Petra O. zpracuje a zveřejní. I když - na některé se možná raději ani netěšíme...
Lubošovi přejeme hodně sil, zdraví a radosti z muziky. Až bude pořádat nějaký další narozeninový mýdan někde v Sudetech, rádi si zase na cestě odněkud někam zajedeme. (27.8.)

Letošní výlet na zámek ve Frýdku (to je to město nad Místkem) byl navenek stejný, jako všechny předchozí - stejné nádvoří, stejné pódium, stejná hodina začátku. Jeden podstatný rozdíl ale spočíval v tom, že letos naším koncertem začínal třináctý ročník celovíkendového podniku s názvem Muzikantské žně.
Tím ale překvapení nekončila a večer po koncertu byl věnován objevování neznámých míst a zákoutí města. Bydleli jsme v novém hotelu Richtr (přestavěném z bývalé tiskárny) a údajně jsme byli úplně první hosté.
Na večeři jsme šli do nedaleké restaurace Stolárna (přestavěné z bývalé stolárny) a dokonce jsme svedli urputný mač v bowlingu kapela versus fanklub. Fanklub vyhrál. Ve Stolárně si možná příští rok i zahrajeme, což by bylo další překvapení, protože dramaturgie klubu je zatím výhradně jazzová.
V Pardubici na zámku nám patřil druhý večer prvního ročníku festivalu Pernštejnská Fortuna. Tedy nejen nám - na zámeckém nádvoří mohli návštěvníci vidět ještě sesterské duo Quaoar a kapelu Marien, s kterou jsme si společně dali několik masových písní a pak v noci při pečeném seleti požehnali jejich nové CD (tzv. dotočná).
Fortuna má hned po premiéře pěkně našlápnuto stát se pevným článkem ve festivalovém řetězu a myslíme, že nejen proto, že ji pořádá spřátelená produkční parta kolem projektu Folk žije! a technicky zajišťuje spřátelená parta kouzelníků kolem Petra Michala a Káji Dřínka. Neméně důležité je i místo konání - pardubický zámek a přilehlé okolí - což je patrné i z přiložených fotek.
Festival Újezdské Babí léto letos jubiloval. Pořadatelé nás pasovali na domácí kapelu, protože kromě prvního ročníku Žalman byl na všech ostatních, tedy letos podevatenácté. Bylo proto logické, že jsme festival šlusovali a považujeme si toho.
Aktuální Petrův článek pro festivalový zpravodaj najdete tady. (19.8.)

První polovina srpna přinesla další stovky kilometrů, další spousty zážitků a další stovky fotek.
Zřejmě nejdůležitější byl koncert na Prázdninách v Telči, kde jsme se pokusili o živý záznam, který by se měl do vánoc přerodit v DVD. Na to, kolik lidí jsme uvedli do rotace, co všechno se mohlo rozbít a jak veškerou snahu mohl obrátit vniveč obyčejný déšť, všechno dopadlo dobře. Nerozbilo se skoro nic, všech pět kamer celou dobu spokojeně bzučelo (vlastně ony dnes už nebzučí) a pršet začalo asi minutu poté, co zvukaři v noci zabouchli zadní dveře tranzita. Tentokrát se Míša s počasím vyznamenala.
Fotky jsou z Hradce Králové (Roman Marchner, 1. řada), Telče (Mirka a Karel Snětina, 2. řada), Borovan (Dáša Franková, 3. řada) a Kyjova (Lucy, 4. řada). V Hlinsku jsme nikoho neměli.
Na záznamu z Telče bude i část vystoupení kapely Marien, společný dvojkoncert si zopakujeme tento pátek v Pardubicích na zámku. Tam bude s foťákem naše další dodavatelka Petra Opočenská, která, stejně jako Roman Marchner, fotí Nikonem, ale nějak se s tím vyrovnáme... (13.8.)

Určitě by se našlo něco vhodnějšího, čím by bylo lze orámovat naše prázdninové aktivity, ale když ono to počasí je jednak univerzálně srozumitelné a navíc jako by o nás vědělo.
Příkladně v klášteře v Dolních Kounicích, kde, jak známo, není střecha, se obloha olověně mračila dobrou hodinu před začátkem, ale pršet začalo až uprostřed písně Padly vody (!). A vody padaly jenom chvilku, jakoby pro zvýraznění efektu a na objednávku - pak už nás to nechalo dohrát. Třeba se Žalmanovy paranormální schopnosti přenesly na Míšu a bude si přivolávat očistný deštíček, kdykoli se jí zlíbí.
V Jaslovských Bohunicích byla za našeho pobytu "jenom" prádelna, ale předchozí noci, podle očitých svědků, létaly parkem stany. Hráli jsme vklíněni mezi dvě silná "takyzahraniční" tělesa - Žambochy a Kamelot a fotila nás při tom Lucy.
Povětrnostní tečku za hudebním víkendem udělala Míša po návratu domů. Sotva se za ní v Brně zavřely dveře, přišla krátká desetiminutová apokalypsa, která ohýbala dopravní značky a během několika vteřin vylidnila město. Pak si někoho takového nasaďte do kapely...
Nadcházející víkend bude celkem důležitý - V Hradci Králové u Vrtule jsme nebyli 3 roky (většinou kvůli počasí) a v Telči bychom chtěli (s podporou družební kapely Marien) natočit živý záznam koncertu na DVD. Už je nejvyšší čas, abychom si Míšu začali předcházet a ona o víkendu deštěm šetřila. (3.8.)

Ani třetí červencový víkend nebyl z pohledu venku hrajícího muzikanta ideální, ale třeba zemedělci si asi mnuli ruce.
Přesně dvacet let (skoro na hodinu) od abdikace Václava Havla na prezidentský úřad jsme poprvé společně překročili hranice a těšili se na první společné zahraniční vystoupení. I když se nám v poslední době celkem daří vyvracet mythus, že Žalman nosí vodu, po našem příjezdu do Stupavy (SK) začalo pršet a přestalo až na zpáteční cestě (ihned po překročení hranic). Nedokážeme si ten podivný úkaz vysvětlit a přikláníme se k názoru, že to byla náhoda.
Nebylo to nic povzbudivého, když jsme se snažili ze zplihlých nástrojů a hlasivek dostat maximum možného a kolem nás pořadatelé vymetali košťaty vodu z pódia. O to hlouběji smekáme před tou hrstkou nepromokavých diváků, kteří to nevzdali a usilovně fandili.
Některé kapely dokonce po dohodě na letošní Stupavský širák kvůli počasí (a z něj plynoucí nelítostné ekonomické bilanci festivalu) vůbec nepřijely. Ale my opravdu za nic nemůžeme.
Sobota dopadla o mnoho líp a na pátém ročníku mezinárodního setkání kolářů (neplést s kolařem - kolář kolo zhotovuje, nikoli se na něm přemisťuje) v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem už bylo sucho. Fotili pohotoví fanklubáci Janča Dokoupilová a Standa Skopal (mobilem).
Poslední zastávkou, na severu Moravy, byl Den obce Razová na břehu přehrady Slezská Harta. V programu byl kromě nás třeba i imitátor K. E. Gott (ten den měl troják) a Andonis Civopulos, nestárnoucí ostravský rocker a autor mnoha písní pro Věru Špinarovou.
Příště se sejdeme v Dolních Kounicích na tradiční štaci v klášteře Rosa coeli. Snad bude Manitou tentokrát milosrdný a udělá počasí tak akorát. (23.7.)

Dva prázdninové víkendy na Moravě přinesly naprosto odlišné zážitky, alespoň pokud šlo o počasí.
Extrémní teploty v Sudoměřicích (37 stupňů) jsme kompenzovali chladivou lahodností vín ze zásob Milana Horáčka, který nám poskytl útočiště ve svém sklépku, Tolik se nám tam líbilo, že někteří se k němu vraceli i druhý den z festivalu Na pomezí v Dolní Lomné v Beskydech (35, později ochlazení)).
Naproti tomu o týden později v Jeseníkách už bylo asi o dvacet stupňů míň a když jsme zahajovali festival Jesenický Nugget, začínalo pršet, takže hlavnímu organizátorovi Mirkovi Hrdličkovi jsme kromě gratulace k narozeninám přáli i sucho a vedro.
Na Moravě zůstaneme i další týden (s krátkým odskokem na Slovensko), tak doufáme, že napotřetí to bude, alespoň pokud jde o počasí, někde mezi. (15.7.)

První letní víkend předznamenal režim, ve kterém budeme fungovat až do poloviny září. tzn. přes týden většinou volno a o víkendech objíždění nejrůznějších venkovních podniků - festivalů všeho druhu (zejména hudebních), městských slavností, hradů, zámků, klášterů a radničních nádvoří. Naopak se budeme vyhýbat motorkářským srazům a nejrůznějším politickým srazům.
Tentokrát to byl festival Mýtina v Sokolči a pouť ve Mstišově (u Dubí, u Teplic). Ve Mstišově nás, kromě milého přijetí a fackovacího panáka na pouti, zaujala především vstřícnost a flexibilita zvukařského týmu Jiřího Zámečníka. Budeme si ho pamatovat... (26.6.)

Výlet do rekreačního tábora v údolí řeky Jihlavy, pod rozvaliny hradu Templštejna, se částečně kryl s fotbalovým utkáním s Polskem o postup ze skupiny. Oba zápasy - fotbal i účast na C&W festivalu Templářský štít - jsme nakonec těsně vyhráli.
Jediné ztráty toho večera utrpěla šermířská skupina Corneta Moravia, jíž po jednom divadelním výstupu nezůstal nikdo na živu (foto 1) a částečně i úžasná bluesová kapela Dobráci od kosti, které závěr fotbalu odvanul část publika do přilehlého lokálu.
Všem, kteří jste nikdy v těch místech (49°5'34.842"N, 16°14'42.271"E) nebyli, doporučujeme. Když zdoláte nástrahy příjezdové cesty, ocitnete se na velmi romantickém místě středního Pojihlaví, které si nezadá s dolním tokem Sázavy. (17.6.)

Na festival FolKaliště jsme jeli se smíšenými pocity, protože poprvé od rozchodu se měl Žalman potkat s Jindřiškou a Honzou Brožovými a zvukařem Mírou Hronem. Ve snaze eliminovat na minimum potenciální konfliktní situace jsme si přivezli vlastního zvukaře Petra Michala a Žalman s Míšou a Pavlem brzy po vystoupení odjeli.
Tady je na místě některé skutečnosti dovysvětlit. Nebyli jsme pořádající kapela, pouze jedno pořadové číslo v programu a, i když kapelu s místem (a lidmi) pojí mnoho předchozích vazeb ze srazů fanklubu, snažili jsme se chovat jako na jakékoli jiné přehlídce. To na vysvětlenou pro ty, kteří byli rychlým odjezdem rozčarováni.
Vážili jsme si toho, že nám byl v programu poskytnut větší prostor než ostatním kapelám (zřejmě ty předchozí vazby?) a proto nás zaskočilo, když jsme se až během vystoupení dozvěděli, že se někde něco změnilo a za chvíli máme končit. Těžko zpětně dohledat, co se vlastně porouchalo a ani nemá cenu se v tom šťourat a mrhat energií na úvahy, jestli je na tom něco signifikantního. Stalo se a mohli jsme situaci zvládnout elegantněji. Stejně jsme končili podle původního rozpisu, jenom ta vlna neklidu, která se rychle přelila na louku před pódiem, se už nedala zastavit.
Děkujeme Honzovi Brožovi za střízlivý a věcný způsob, jakým nás uvedl. I když atmosféra byla celkem hustá (viz. foto, kde dramaturg festivalu a předseda fanklubu v jedné osobě mluví před naším blokem o kamarádském duchu, kterým je FolKaliště prodchnuto), zachoval se jako profík.
Budeme se těšit na zářijový sraz a na to, že Kalištníkům a zklamaným fanouškům všechno vynahradíme. (12.6.)

Návštěva v Bořeticích se vydařila i navzdory nevyzpytatelnému počasí a nevyzpytatelným objížďkám v okolí (hlavně zpáteční cesta, pod vedením Míšiny navigace, mezi okolními vinohrady, měla vlastivědně-dobrodružný charakter).
Byli jsme mile zaskočeni všemožnou péčí, kterou nás místní farníci zahrnuli, oni zase návštěvou - takhle plný kostel prý už dlouho neviděli. Důležité je, že v kasičce, kam se přispívalo na opravu střechy kostela, zůstalo na konci 20 tisíc (taky jsme si hodili) a akce tím splnila i svůj dobročinný účel.
Víc o Noci kostelů v Bořeticích můžete najít na čilém webu farnosti. (4.6.)

Během druhé poloviny května jsme si zabodli nový špendlík v mapě do Strakonic, Nové Paky, Tábora, Brna a Ostravy, potřetí jsme hráli v Praze (z toho podruhé v Malostranské besedě).
Fotky jsou z besedy (1. řada), druhá řada je z kulturáku v Brně - Líšni, kde jsme pro změnu vyfotili zvukovku se Zbyňou Křížem (pátá je už z koncertu) a z Ostravy, kde jsme hráli ve vítkovické továrně na sny.
O rozlehlosti DKMO budiž dokladem výčet prostor: společenský sál, přísálí, divadelní sál, reprezentační salónek, kino, výstavní síň, klubovny a učebny. To vše v jednom baráku + restaurace se zahrádkou zvící tenisového kurtu. Ve vestibulu stálo nějaké auto na prodej... Připadali jsme si trochu ztracení - divadelní sál, kde jsme Ostravakum ukazovali, zač je toho folk, patří k těm komornějším, přesto má kapacitu 576 míst. Narážky na Baník jsme si raději odpustili.
Na Den dětí se setkáme pro změnu v kostele. V Bořeticích budeme svojí přítomností a zpěvem písní podporovat sbírku na opravu střechy místního kostela. Zatím po nás nikdo z diecéze nechtěl texty písní ke schválení, což se nám už jednou stalo, ale to bylo v Litoměřicích a za předchozího biskupa. (29.5.)

Venkovní křest ohněm (a zároveň zimou) se odehrál na obvyklém místě - festivalu Folkový kvítek v konopišťském přírodním divadle. Festival je proslulý tím, že v zákulisí se volně mísí staré páky s dorostem, který to po nich jednou převezme, dokonalým cateringem a čilou pořadatelskou službou (podmínky na straně hlediště nedokážeme posoudit).
Naše vystoupení dopadlo vcelku dobře a navzdory souběhu několika nepříznivých faktorů jsme se se svojí třičtvrtěhodinou celkem se ctí poprali. Každopádně příští festivaly už budou ve větším klidu, když máme první ostrou konfrontaci v plenéru za sebou.
Děkujeme Lucy za kolekci zdařilých fotek a několika přítomným fanklubákům za podporu. Předsedovi gratulujeme k nové kytaře. (14.5.)

Písecká premiéra byla významná pro oba Písečáky v kapele, tak jsme se v divadle sešli už dopoledne, půl dne jsme zkoušeli přímo v sále a v odpolední pauze před večerním finále jsme se poflakovali po městě, protože byl nádherný slunečný den.
Večer měl krátkou dohru v divadelním klubu (došlo dokonce i na nezávazné zpívání při kytaře), ale protože druhý den byl neméně důležitý koncert v Praze na Novodvorské (teď jsou tak nějak všechny důležité), brzy jsme se rozpustili.
Fotky jsou zčásti ze zkoušky (1., 2., 3. a 9.), kam za námi přijel Petr Škotko ze Strakonického deníku, zbytek pořídila Dáša Franková večer přímo při akci. Druhá v pořadí nás zachycuje při kontrolním poslechu nové písně, takže ten zdánlivý spánek je ve skutečnosti hluboké soustředění. Na třetím obrázku to zkoušíme znovu a lépe. (29.4.)

Máme za sebou první drobné jubileum (podle vzoru linoleum) - ve Zbýšově, v restauraci Pamír, jsme měli pátý koncert.
S místním aparátem se přijel poprat Zbyňa Kříž, celou akci zezadu jistil Laďa Chromeček (jména uvádíme v brněnské variantě), na večeři přijelo i několik lidí z fanklubu.
Gastrofolkové večery nejsou mezi muzikanty právě oblíbené, protože pocit, že jsou degradováni na doplněk ke stejku v pepřové omáčce, má na křehké duše umělců devastující účinky. Ale stylový country saloon ve Zbýšově není žádná anonymní hospoda a propojení hořícího krbu, kouřícího jídla a žhavých harmonií je tam docela přirozené.
První jubileum máme tedy za sebou a před námi leží dva velké prubířské kameny - divadlo v Písku a Novodvorská v Praze, tak budeme po víkendu zase trochu zkoušet... (22.4.)

První koncert v Malostranské besedě připadl na začátek astronomického jara, ale především na Žalmanovy zaoblené narozeniny. Potěšilo nás, že bylo dlouho dopředu vyprodáno, protože Malostranská beseda má mezi pražskými štacemi zvláštní status - jak praví známé muzikantské přísloví: na velikosti až tak nezáleží, ale na besedě vždycky záleží :-)
Mezi mnoha zvědavými, kteří se přišli podívat, co jsme zač, bylo i dost známých tváří a v hledišti seděli i oba publicističtí Tomášové Hrubý a Pohl, tak se těšíme, co se o sobě dočteme.
Oslava měla tradiční průběh: proslovy, sekt, dary. Kromě fotky na plátně (daru od kapely a upomínky na první společné vystoupení v Pelhřimově), dostal Žalman dort ve tvaru kytary a ze sálu přistála na pódiu krabice chlebíčků (foto 3.). Děkujeme a 20. října v Chodově u Domažlic bude řada zase na nás.
Na květen pozveme do besedy hosta, skupinu Žalozpěv, která má v podtitulu chrakteristiku "akustická hudba z Vysočiny". Výběr nebyl náhodný - máme s nimi společného basistu... (21.3.)

Poslední dny před premiérou asi nikdo z nás neměl úplně klidné spaní, protože jsme si byli vědomi, že na detailní nazkoušení téměř dvouhodinového repertoáru jsou v běžném provozu necelé dva měsíce tvrdým ultimátem. V nejtěžší situaci byla Míša, protože se musela bleskově skamarádit s irskými píšťalami, ale i pánům, uvyklým svým nástrojům, přinesla nová situace mnoho radosti a domácího samostudia. Naštěstí známe dobře poučku, že termín je nejlepší motivace.
V den D, hodinu H mínus čtyři najela k pelhřimovskému divadlu technika a od té chvíle jsme se až do začátku koncertu prakticky nezastavili a nebyl čas ani pozdravit delegaci fanklubu a mnoho jiných blízkých, kteří nás přijeli morálně podpořit.
To, ce dělo v zaplněném divadle od půl osmé, budeme asi schopni analyzovat a zhodnotit až s odstupem, protože večer (alespoň pro nás) profičel takovou rychlostí, že si z něj moc nepamatujeme. Naštěstí máme hromadu fotek a zvukový záznam, který je v této fázi velmi důležitým svědectvím hlavně pro nás - budeme ho podrobně zkoumat a napravovat, co je třeba.
Obligátní dík na konec - všem, kteří nás přijeli povzbudit (někdy i ze značné dálky), moc děkujeme. Díky vám jsme to zvládli v relativním klidu a s úsměvem. Slibujeme, že, až se někde potkáme příště, uděláme si na vás víc času.
Velký dík patří Petru Michalovi (MK Production), bez jehož pomoci během zkouškového období i při ostrém startu by bylo všechno mnohem těžší. Vaši Ž&S. (24.2.)

Ještě jsme ani pořádně nezačali a už máme společné zážitky, které jednou budeme vypravovat vnoučatům. Předposlední kolo zkoušek mělo poněkud dramatickou dohru, protože celkem banální večerní návrat na Moravu se díky sněhové kalamitě proměnil v amatérskou odnož závodů Winter Survival Cup.
Petr skončil v Pelhřimově, kde ulovil poslední volnou postel (všechno už obsadili uvízlí kamioňáci), Míša se statečně dohrabala až do Kostelce u Jihlavy, kde se jí ujali dobří lidé a nechali ji přespat (ve svém penzionu). Cesta z Písku do Brna nám trvala (s mezipřistáním) skoro 16 hodin, za normálních okolností to dáváme tak za dvě a půl.
Až se příští čtvrtek budeme se slavnostním pocitem blížit od jihu k Pelhřimovu, snad nám bude Taťána Míková příznivě nakloněná a nechá nás dojet včas. (16.2.)

Z toho, že Žalmanovo webové hnízdo má denně kolem 200 unikátních návštěv, usuzujeme na určitý hlad po informacích, ale ono zatím není moc co psát.
Pečlivě a poctivě se připravujeme - každý týden se scházíme na několik celodenních zkoušek (a v mezičase plníme domácí úkoly), protože termín prvního koncertu v Pelhřimově se kvapem blíží.
Pavel Malina zaujme uprázdněnou pozici pravého křídelního útočníka, Petr Novotný se přesune na levé křídlo do útoku. Kapela tím přijde o brankáře a budeme hrát power play.
Repertoár zůstane zhruba z poloviny zachován, aby v něm zůstaly stěžejní písně (ovšem často v překvapivé podobě), pro druhou část jsme sáhli do zásob a máme už připravenou i jednu úplnou novinku. Zatím se všechno vyvíjí dobře a jsme natěšení na společné hraní. (27.1.)

Milí čtenáři,
protože některými hudebními servery a zejména knihou ksichtů (Facebook) už proletěla první vlna reakcí a názorů, je i na nás, abychom udělali tlustou čáru.
Jak asi většinou víte, kapelu opustil i Honza Brož a siamské dvojče Žalman & Spol. - Devítka tím definitivně odpojil od přístrojů. Nadále už obě tělesa půjdou vlastní cestou.
Ve Spolu budou Jindřiška s Honzou nahrazeni Michaelou Hálkovou a Pavlem Malinou. Poprvé se představíme 23. února v pelhřimovském divadle.
Současné vzedmutí vášní nemáme potřebu komentovat, něco podobného kapela zažila i před čtrnácti lety, s příchodem J. a H., jenom s tím rozdílem, že to bylo ještě v předinternetovém (a předmobilovém) věku, proto navenek všechno proběhlo ve větším klidu.
Děkujeme vedení fanklubu - Pavlovi, Martinovi a Standovi, že za námi stojí. Všechno ostatní je otázkou času a doufáme, že, pokud jde o fanklub, nic nekončí.
Přejeme manželům Brožovým, ve shodě s většinovým názorem, aby se jim v jejich hudebním snažení dařilo a aby jim přinášelo uspokojení.
Jen drobná poznámka k diskuzi na FB: folková muzika se v našich hudbypisných šířkách už léta nedělá kvůli penězům. Výjimky by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Howgh. (12.1.)

Spolu s přáním všeho dobrého do nového roku přicházíme i s několika důležitými sděleními.
V Telči jsme se rozloučili s Jindřiškou a s Mírou Hronem, coby dvorním zvukařem. Nová sestava se má sejít v prvním lednovém týdnu na ustavujicí zkoušce, proto novou podobu skupiny Žalman a spol. oficiálně představíme až během první půlky ledna. Celý začátek roku věnujeme přípravě a zkoušení repertoáru, abychom na konci února byli schopni poprvé předstoupit před publikum a vydat se všanc jeho nemilosrdnému soudu.
Sledujte tuto stránku - průběžně tu budete nacházet všechny zprávy, zároveň s tím se bude pozvolna proměňovat i podoba kapelního webu. Děkujeme za dosavadní podporu a těšíme se na setkání v novém roce. (1.1.)